Distinktivní rys: Obecná charakteristika

Z Encyklopedie lingvistiky
Přejít na: navigace, hledání
„Linguistic analysis gradually breaks down complex units into morphemes as the ultimate constituents endowed with proper meaning and dissolves these minutest semantic vehicles into their ultimate components, capable of differentiating morphemes from each other. These components are termed distinctive features.“ (Jakobson a Halle 1956, 3-4)

Lingvistická analýza postupně rozkládá složité jednotky na morfémy, jako konečné složky disponující řádným smyslem a rozkládají je na nejmenší sémantické prostředky do svých konečných prvků, schopných odlišit morfémy navzájem od sebe. Tyto komponenty se nazývají distinktivní rysy.

Obecná charakteristika

V rámci subfonematické fonologie je distinktivní rys považován, za nejmenší zvukovou jednotku jazyka a obvykle se formuluje jako binární (dvoučlenný). Popis distinktivních rysů vychází z pojmů akustické fonologie, protože ve zvukovém signálu jsou obsaženy všechny distinktivní složky, ale ve vědeckých popisech se dává přednost vymezení distinktivních rysů na základě artikulace.
Distinktivní rysy jsou fonologicky relevantní rysy, které mají základní schopnost odlišovat od sebe členy opozice. Ačkoli je v této teorii distinktivní rys nejmenší jednotkou, stále se využívá také pojem foném, který je zde označován jako svazek distinktivních rysů, což ovšem opomíjí distribučně syntagmatické a stylistické vlastnosti fonémů jako celků.
„Systém fonémů určitého jazyka bývá prezentován v podobě matice, která vznikne, když jednotlivým členům přiřadíme odpovídající hodnoty distinktivních rysů. Příznak na levé straně protikladu je označován v matici +, jeho protějšek −, na levou stranu klademe obvykle příznakový člen protikladu, 0 v matici znamená, že distinktivní rys není pro odlišení fonému podstatný.“ (Karlík, Nekula a Pleskalová 2002, 381)

Bibliografie

  • Jakobson, Roman, Morris Halle. 1956. Fundamentals of Language. The Hague: Mouton & Co.
  • Karlík, Petr, Marek Nekula a Jana Pleskalová. 2002. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
  • Kořínek, Josef Miloslav a Adolf Erhart. 2000. Úvod do fonologie. Praha: Academia.
  • Palková, Zdena. 1997. Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum.


Autorka hesla


Martina Šiklová (2014)


Garant hesla


Jan Kořenský


Jak citovat heslo „Distinktivní rys: Obecná charakteristika“


Šiklová, Martina. 2014. „Distinktivní rys: Obecná charakteristika.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Distinktivní_rys:_Obecná_charakteristika

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Nástroje